Kromě hmotného dědictví je v České republiky do památek Unesco zapsáno i několik nehmotných kulturních dědictví. Můžete se s nimi setkat při různých slavnostech, oslavách a zábavách.
Slovácký Verbuňk
Slovácký verbuňk patří mezi mužské tance skočného charakteru. Je tancem improvizovaným, který není vázán přesnými choreografickými pravidly. Jeho neodmyslitelnou součástí je předzpěv taneční písně. Vyskytuje se v jihovýchodní části Moravy, na Slovácku. Verbuňk je součástí přirozených tanečních příležitostí (hody, zábavy), rozlišuje sedm typů, existuje ale také v pódiové formě.
Sokolnictví
Sokolnictví je jedním z nejstarších vztahů mezi člověkem a dravcem, které trvá více než 4000 let. Je to tradiční aktivita lovu pomocí cvičených dravých ptáků v přirozeném prostředí. Sokol je přizpůsoben k lovu kořisti a kořist vyvinula mnoho způsobů, jak mu uniknout. Sokolnictví je považováno za velmi empatickou aktivitu a sokolníci chápou, že jejich dravci i lovená zvěř musí být zachována pro další staletí. Nominace sokolnictví byla rekordní v počtu zemí, které ji na seznam navrhly: Belgie, Česká republika, Francie, Jižní Korea, Mongolsko, Maroko, Katar, Saúdská Arábie, Spojené Arabské emiráty, Sýrie a Španělsko.
Masopust-vesnické masopustní obchůzky a masky na Hlinecku
Na Hlinecku jsou doloženy popisy masopustních obchůzek a masek z konce 19. století, v některých vesnicích se konají již po několik generací v téměř nezměněné podobě (Hamry, Studnice, Vortová). Masopustní masky mají svoji tradiční
podobu a funkci, za masky se většinou převlékají muži. Masopustní průvod vede strakatý se ženuškou a obcházejí celou vesnici podle předem daného pořadí. U každého domu popřejí štěstí, zdraví a nechají zahrát hospodáři písničky podle jeho přání. Většina obyvatel připraví tradiční pohoštění (především koblihy a alkohol), peněžitou odměnu a aktivně se celého dění zúčastňuje. Obchůzka je ukončena obřadem porážení kobyly (jedna z masek), večer se koná taneční zábava.
Jízda králů
Jízda králů je lidový obyčej doposud neznámého původu, spojený povětšinou s tradičním křesťanským svátkem. U nás se udržuje už jen na Slovácku a na Hané. Má tradicí ustálený průběh obřadního průvodu, aktéry i dobu konání, která dříve připadala na pohyblivé svatodušní pondělí. V této době se koná v pevných termínech, obvykle v neděli.
V čele skupiny jedou obvykle vyvolávači, za nimi pobočníci s tasenými šavlemi, kteří mezi sebou vedou krále malého dosud nedospělého chlapce s růží v ústech. Za nimi pokračují další vyvolávači a jezdci. Král a pobočníci jsou oblečeni v ženském obřadním oděvu, ostatní jezdí v obřadním oděvu mužském. Celá družina na ozdobených koních projíždí obec, zastavuje se u domů a jezdci pronášejí k lidem krátké veršované provolání -pochvalná či žertovná. Za svůj výkon jsou odměňováni především peněžitými dary, které jim dárci vkládají do pokladničky nebo do jejich vysokých bot.
