Charedim označuje nejkonzervativnější směr ortodoxního judaismu. Odhady počtu charedim se pohybují kolem 1,5 až 1,8 milionu – 10 % z celosvětové židovské populace. Naprostá většina Charedim žije v Izraeli, Severní Americe a Evropě. Jejich populace zažívá prudký růst zejména díky vysoké porodnosti v těchto rodinách. Rodiny mají běžně 6 a více dětí, počet kolem 12 není vyjímečný.Populace se zdvojnásobuje přibližně každých 16 let, a podle těchto počtů bude do roku 2050 většina židů ortodoxní.
Charedim žije v naprosté poslušnosti před Bohem a jeho zákonem – Tórou. Nejvyšší pozemskou autoritou není stát, nýbrž rabín dotyčné synagogy nebo komunity. Rabín slouží jako soudce sporů, učitel a reprezentant komunity při jednání s okolním světem. Chlapci a dívky navštěvují oddělené školy, kde se věnují studiu Tóry. Tato výuka, probíhající v Ješivě či v seminářích, začíná mezi 13. a 18. rokem věku. Velkým problémem je absence základního vzdělání u židovských chlapců. Ti nenavštěvují běžné školy, pouze ješivy věnující se studiu Tóry, hebrejštiny a jidiš. Většina vychovaných dětí nikdy nechodí na střední školu.
Rozdíly mezi charedim v Izraeli a ve světě jsou v přístupu k práci. Zatímco v USA či v Evropě normálně pracují, asi polovina izraelských ortodoxních židů nikoliv. Toto způsobuje velký tlak na izraelský sociální systém, který často velmi chudé rodiny musí podporovat..(průměrně mají rodiny 6 dětí, ale výjimkou není i 12 dětí).
Ačkoli charedim jsou bráni někdy jako zpátečníci, není to úplně přesné. Rychlý společenský rozvoj přinutil i charedim reflektovat moderní život, běžně používají auta, mobilní telefony, televizi atd.
Asi nejznámnější případ setkání charedim je událost z 20. května 2012, kdy se na baseballovém stadionu v New Yorku sešlo přes 40 000 ultraortodoxních židů k prodiskutování nebezpečí necenzurovaného internetu, největším nebezpečím je podle židů přístup k pornografii. Řešení problému představují internetové kavárny dozorované rabíny, s přehledem o navštívených stránkách, či specializované filtry internetu.
Nejcharakterističtějším znakem charedim pro běžného pozorovatele je jejich oblečení a celkový zjev. Oblečení, které muži nosí, bývá ve všedních dnech většinou černé, o Šabatu a svátcích i jiné barvy, například zlaté, bílé apod. Ženy mají volnější výběr – podmínkou je, aby sukně zahalovala kolena (ideálně i kotníky – nohy musí být zakryté alespoň punčochami), halenka neměla velký výstřih a rukávy přesahovaly přes lokty. Vdané ženy si vlasy zakrývají většinou šátkem. V některých skupinách si ženy vlasy po svatbě ostříhají a nosí na veřejnosti paruku.
Pejzy (nakroucené lokny vlasů na skráních) nejsou obvyklé u všech skupin, stejně tak jako pokrývka hlavy. Někteří muži nosí klasický klobouk, jiní nízký klobouk se širokou střechou, někteří nosí beranice. Jako oblečení nosí někteří charedim normální černý oblek s bílou košilí bez vázanky, jiní kaftan, případně sváteční plášť, tzv. bekiš.
