Na památkách UNESCO oceňujeme, že nejde jen o movité památky – budovy, pyramidy, městské památkové zóny, ale že mohou mít také podobu nehmotnou. Patří k nim například zvyky, které existují pouze na určitém území, formy lovu, tance a veselice, které se váží k nějaké události. Země na celém světě si tak chrání své kulturní dědictví, které by mohlo časem zaniknout.
Sokolnictví
Sokolnictví trvá a provozuje se již více než 4 000 let. Jedná se o tradiční formu lovu pomocí cvičených dravých ptáků v jejich přirozeném prostředí. Sokol a jeho kořist se vyvíjeli společně po milióny let jejich vzájemné existence. Sokol – dravý pták loví kořist a kořist našla a vyvinula mnoho způsobů, jak mu uniknout. Sokolnictví je považováno za hluboce empatickou aktivitu. Nominace sokolnictví byla rekordní v počtu zemí, které ji na seznam Unesco navrhovaly: Belgie, Česká republika, Francie, Jižní Korea, Mongolsko, Maroko, Katar, Saúdská Arábie, Spojené Arabské emiráty, Sýrie a Španělsko.
Masopustní veselice
Na Hlinecku jsou doloženy popisy masopustních obchůzek a masek z konce 19. století, v některých vesnicích se konají spontánně po několik generací v téměř nezměněné podobě (Hamry, Studnice, Vortová) do dnešních dnů. Masopustní masky mají svoji tradiční podobu a funkci, za masky se většinou převlékají muži. Pouze v několika vesnicích se v maskách objevují i ženy a děti (Blatno, Studnice). Masopustní průvod vede strakatý se ženuškou a obcházejí celou vesnici podle předem daného pořadí. U každého domu – hospodářství popřejí štěstí, zdraví a nechají zahrát hospodáři písničky podle jeho přání. Většina obyvatel připraví tradiční pohoštění (především koblihy a alkohol), peněžitou odměnu a aktivně se účastní celého dění. Obchůzka je ukončena obřadem porážení kobyly (jedna z masek), večer se koná taneční zábava.
Jízda králů
Jízda králů je lidový obyčej doposud neznámého původu, spojený povětšinou s tradičním křesťanským svátkem. U nás se udržuje už jen na Slovácku a na Hané, ačkoliv dříve byla po celé České republice velmi hojná. Jízda králů má tradiční průběh obřadního průvodu, aktéry i dobu konání, která dříve připadala na svatodušní pondělí. V současnosti se koná v pevně stanovených termínech, obvykle v neděli. V čele skupiny jedou obvykle vyvolávači, za nimi pobočníci s tasenými šavlemi, kteří mezi sebou vedou krále – malého dosud nedospělého chlapce s růží v ústech, za nimi následují další vyvolávači a ostatní jezdci. Král a pobočníci jsou oblečeni v ženském obřadním oděvu, ostatní jezdí v obřadním oděvu mužském. Celá družina na ozdobených koních projíždí obec, zastavuje se u domů a jezdci pronášejí k obyvatelům i divákům krátké veršované provolání pochvalného nebo žertovného charakteru. Za svůj výkon jsou odměňováni především peněžitými dary, které jim dárci vkládají do pokladničky nebo do jejich vysokých bot.
Slovácký Verbuňk
Slovácký verbuňk je mužský tanec skočného typu. Je to improvizace, která není vázána přesnými pravidly, součástí tance je předzpěv taneční písně. Vyskytuje se v jihovýchodní části Moravy – v etnografické oblasti Slovácko. Vzhledem k jeho lokálním specifikům lze rozlišovat sedm regionálních typů. Verbuňk je součástí přirozených tanečních příležitostí, tancoval se na hodech a zábavách, existuje však Tanec pro podium.
