fz3-13769305690270, 0B

MNOZÍ Z VÁS JIŽ NAVŠTÍVILI PRAHU A ZAJISTÉ I PREMONSTRÁTSKÝ KLÁŠTER NA STRAHOVĚ. KONCEM TŘINÁCTÉHO STOLETÍ BYL KLÁŠTER NA STRAHOVĚ V ROZKVĚTU. DÍKY SVÉ ÚCHVATNÉ POLOZE A MÍSTU, KDE VZKVÉTALY VĚDY, SE KLÁŠTER ZAŘADIL MEZI NEJSLAVNĚJŠÍ V PRAZE A KRONIKÁŘI JEJ JMENUJÍ HNED PO CHRÁMU SV. VÍTA, PO KOSTELE NA VYŠEHRADĚ A V BŘEVNOVĚ.

Pohroma stihla strahovské premonstráty v době husitských válek. Jejich kostel a klášter byl vypálen, řeholníci pobiti nebo vyhnáni. Teprve opatu Lohelovi se podařilo opět povznést slávu kláštera. Jeho nástupce opat Kašpar z Qustenberku, který dovedl uchránit klášter v dobách třicetileté války se zasloužil o věhlas kláštera. Jeho zásluhou byly v roce 1627 převezeny ostatky zakladatele řádu a velikého světce Norberta, které byly dříve uloženy v Magdeburku. Tím se premonstrátský chrám stal mateřským chrámem všech řádových kostelů a nabyl významu hlavně v cizině.

Strahovský opat Lohel pro svou zbožnost byl jmenován i řádovým dozorcem nad všemi premonstrátskými kláštery i za hranicemi Čech. Proto konal časté cesty, na kterých ho doprovázel jeden z řeholních bratří jako jeho tajemník. Na cestě z Krumlova se jim však jednou přihodila nemilá věc. Opat ve své dobrotě rozdal peníze chudým a sám neměl on, ani tajemník na zaplacení noclehu po cestě. Jelikož byl krčmář známý hrubián, netroufl si opat jej poprosit, aby počkal s placením útraty za nocleh a večeři. Tak nezbylo nic jiného, než se domluvit. Proto nechal krčmáři jako zástavu svůj opatský kříž se zlatým řetězem. Hospodský si kříž hned ochotně ponechal do té doby, dokud nebude zaplacen dluh někým, kdo se prokáže prstenem opatovým. Lohelův prsten byl sice jen stříbrný, ale byl opatřen znakem a počátečními písmeny jména opatova. Protože se opat styděl ukázat bez kříže a řetězu, poslal svého tajemníka do Milevska, aby si v místním klášteře půjčil peníze, jako by je potřeboval jen pro sebe.

Tak se oba dostali do Prahy, kde na opata čekala zpráva od samotného císaře. Panovník mu vzkazuje, že se s ním potřebuje ihned po návratu sejít a promluvit o vážné věci. Ovšem bez opatských odznaků tam nemohl jít. I kdyby poslal posla ke krčmáři pro kříž a řetěz, nestihl by se vrátit do druhého dne. Opat Lohel nechtěl císaři lhát, že je nemocen. V tu chvíli si vzpomněl na svatou Alžbětu, ochránkyni lidí tonoucích v nesnázích a začal se k ní modlit, aby odvrátil nepříjemnou situaci.

Když následující dne ráno vstal a poklekl před klekátko, aby se pomodlil, uviděl na něm ležet svůj opatský kříž a řetěz, který nechal jako zástavu v hospodě u Krumlova. Nemohl tomu uvěřit a hned se vyptával všech, kdo mu jeho odznak přivezl, ale nikdo nedokázal odpovědět. Přesto poslal sluhu do oné krčmy s penězi na zaplacení dluhu s dotazem, kdo zástavu vyplatil. Za několik dní se vrátil sluha se zprávou, že nějaká bohatá a velice vznešená dáma, která přijela v kočáře, se prokázala pečetním prstenem opatovým. Po jejím odjezdu prý spatřil krčmář v nedaleké křižovatce, kde stála Boží muka, jak se kočár i s koňmi vznesl do výše a zmizel v nebeské záři.

„To nebyl nikdo jiný než svatá Alžběta“, zvolal opat, od této doby byl velikým ctitelem této světice. Proto k její cti a chvále založil na Pohořelci špitál pro chudé, který nese jméno sv. Alžběty.

WWW.STRAHOVSKYKLASTER.CZ

 

TEXT: STAROPRAŽSKÉ POVĚSTI A LEGENDY, FOTO: REDAKCE

Share